Záměny

Zima, vlhko a hlad,

dvě krysy v holínce.

V zákopu si stlát,

ve snu lehat v peřince.

A ruce si mýt

jen v krvavém žoku.

O mír žadonit,

přitom přidat do kroku:

Pálíme salvy z děl.

Jistě a bez prodlení,

vždyť odměnu dostanem.

Jen nikdo nevěděl,

byli jsme podvedení…

Náš bůh byl satanem.

Generál rohatý,

ta šelma lítá,

chystá hostinu.

Krvaví kříž svatý

a člověk slzou vítá

cestu do stínů.

Nežli se rozední

jen výstřel poslední

zazní do noci…

Když člověk stal se číslem,

pak dobré zaměnil zlem,

zbyl pláč z bezmoci.

Když za hřmění tanků

uléhá k spánku,

ozve se… výbuch.

Smrt sešla se s časem,

život vydán za sen?

Nechť rozsoudí Bůh…

Když král i s rádci

si rozdělují jmění,

neví, že jsou zrádci,

jež padnou v zapomnění.

S nápadnou zrůdností

a tváří kamennou.

Že viny jsou prostí,

plácaj se v ramenou.

Když před hroby se kloní,

neznámé chválíce,

s úsměvem, bez svědomí

pokládají kytice.

Když znovu znějí salvy,

hrdličky mění za lvy

k uctění památek.

Pak pracovní den

bude povinen

slavit za svátek.

Jóó, vítězství to bylo – hurá!

Koho zajímají ztráty?

Lidi byli. A budou???

Jinde nálada ponurá –

děti nedočkaj se táty.

Hm… a mír? Prý je nudou…