Pod topoly
Pod topoly
Vzpomínka teskná, co trochu bolí...
My sedávali jsme pod topoly
ve vlahém vánku vůně rybníka
Byly jsme děti, ten čas tak letí
radost mládí už někam uniká
zestárly i ty naše topoly
Travnatý břeh dnes je bez nich holý
jen hladina je stále třpytivá
měsíci nad lesem stříbro sluší
Koncert žab se tu ještě ozývá
vůně známé zas pohladí duši
Je mi líto, že více nezbývá...
Komentáře (10)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
A jo, vidíš, to je nápad!
Vzdávám hold písničce a moudré babičce. Poslušný František chybí :-)
25.05.2019 09:38:06 | Kapka
A zelenej vodník zatleskal, ach jo.
Tak to nařiď Frantovi jako babička ať vysází jiný jakej problém zase !
Papa A.
25.05.2019 01:59:16 | milík
Mizení stromů staletých mě taktéž děsí
Vykáceli nám alej
Proč u všech hromů ?
Snad i stromy mají své nebe kdesi..
19.05.2019 22:01:44 | Now
Taky si kolikrát říkám proč?! Je mi líto té krásy, která někomu vadí... Často to jsou jen výmluvy - stíní, jsou starý, překáží, atd.
19.05.2019 23:18:00 | Kapka
Víš, co jsi mi připomněla? Jela si nedávno do Jistebníku pro obraz. Jsou tam rybníky a projížděli starou alejí. Úzká cesta a ta alej mne hodila někde zpátky, téměř hmatatelně viděla koně a povozy. Jako kdybychom projížděli historií. Nakonec zabrala aspoň žabí koncert, byl neskutečný... :)
Hezky jsi to vystihla, topoly jsou v zimě zimomřivě holý a pak už všechno...
16.05.2019 16:28:27 | Philogyny
Ty naše topoly už nejsou ani holé, jsou pryč...
Děkuji za tvůj zážitek a odezvu.
16.05.2019 17:47:55 | Kapka
Téma působivé, ale...mohl to být dobrý text, trochu bych na ní zapracoval, občas drhne...
16.05.2019 15:32:10 | Marten