Postelová panna
Postelová panna
Anotace: .
přišla jsem už nafoukaná
drahá postelová panna
jak živá se můžu zdát
zkus můj obal roztrhat
pod šátky se skrývá tělo
na svůj účel zapomnělo
schovává se do stínu
je to truhla na vinu
pohladíš mě na zápěstí
povolím své pevné pěsti
kosti, kůže, samtam sval
nevzdávej se a rvi dál
kdesi v jádru v kapse smutku
leží klíček od zármutků
pusť jich dávku do hlavy
srdce se mi zastaví
a pak k ránu city hnaná
zmizí postelová panna
tvář jí rozbřesk pozlatí
zpátky už se nevrátí
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Je to zase celé roztrhané a sotva zazní jeden báječný nápad, už je překrytý tuctem dalších stejně dobrých nebo méně. Je to škoda protože hrdinka má v sobě nějaký čestný (až jako poctivě žurnalistický) smysl a je schopná se zúčastnit boje v první linii. A poreferovat co se děje v místech kam civilista nepřijde.
Hned v prvním řádku se sdělení komplikuje a rozdvojuje na varianty "nafoukaná-nafouknutá". A dál zase a zase do nových a nových chodbiček. Místy je to až strašidelné, jak přesně popisuješ ty psychické stavy podléhání a tělesnosti. Vzápětí to zase uskakuje k povrchní ledabylosti (semtam sval ?, srdce se mi zastaví). Jazyk je pestrý a bezprostředně vhodně obrazný, dějem nabitý, významově až jako marnotratný. Bez pointy. Básnička velmi působivá, téměř protestní, na vše žalující, jak mladí lidé dovedou okamžitě ukázat prstem na to nejkrásnější či nejohyzdnější co, my lidé, jsme.
Básnička výborně nazvaná, autentická a neurovnaná. Těžko říct zda autorce doporučit větší odstup nebo naopak přitvrdit.
17.05.2019 07:47:54 | Karel Koryntka