vždyť život je jen otočka...

Cítím hořkost svého života,
co čas od času ke mě zavítá
a odcházet se jí nikdy moc nechce,
s ní cítím se vždy krásně lehce...

***
lehce jako pták
užívám svůj splín
city mé se rojí,
jak včely v roji,
drolí mě boží mlýn,
zbyl ze mě mák
***

Nad svou myslí kroutím hlavou,
občas nazývám se velkou krávou,
co jen na pastvě převaluje žrádlo,
a v obchodech shání pěkné prádlo.

***
svou povahu snad změním,
toužebně prosím........
"NĚKDO" mě snad vyslyší...
vypadá to, že neslyší,
na zádech pytel hříchů nosím,
zbaví mě jich někdo...? nevím, nevím...
***

Vypadá to bledě,
na čas při tom nehledě...
Nechci do konce života
zůstat o chlebu a o vodě,
bez mléka, chléb je hnusná hmota...
ale nenechám nic náhodě!!!

***Však já to nějak skoulím,
bystrými očky na svět koulím,
peklo se mě nedočká...
vždyť život je jen otočka...