Hawaii Portimão Karibik

Doma jsem doma
uprostřed zničeného světa
na sedadle spolujezdce
řítíme se tmou obrovskou rychlostí a najednou
jeden z nás zhasne tomu druhému světla

vem si mě na tu svou nekonečnou cestu a nezapomeň mě vzbudit
až budeme u konce
když chci jsem david byrne ale většinou bývám jenom jedna desetina belmonda
já za to nemůžu
jezdím rychle na motorce a každou vteřinu umírám rychleji
než předtím
zatáhněte závěsy
rozsviť
venku běží slunce o závod s pink floydy

mám doma lampu a pod tou lampou bývá nejvíc tma
a tam kde už nejsem tam mě mají přikovaného a říkají tomu
zlé vzpomínky

našel jsem se a našel jsem tě v sobě
pokud ty jsi tady celou dobu byla
kde jsem byl já a proč ne s tebou?

víš co znamená když už žlutý svetr nenosím
ale nevíš že je léto
že soused který se tady kdysi přistěhoval je teď slepý
protože přišel o zrak ve sklepě toho domu co celé ty roky
dával dohromady

že je všechno tak strašně jinak i když jsem zase tady
zpátky

jako tažní ptáci v prázdných domech se nechceme zdržovat
mají v nich být lampy stoly a židle
pohovky a lidé

a má v nich být život
víš
tak vlastně vůbec nezní zpěv tažných ptáků
a opuštěných dějin

říkal jsem si to
když jsem mířil střemhlav k zemi v hurikánu
a pak si rozbil hlavu o chodník před našim domem
sem tam ještě umím překvapit
a někdy poletuju víc než jindy
v tom tichém nenásilném letním vedru

držíš mě za ruku
já to cítím
jenom jsem tomu nemohl dlouho uvěřit