Bosorka

Prý po mně toužíš, jen bys rád,
abych byla trošku tišší, poddajnější, měkčí,
míň zářila do noci,
míň mluvila, míň poslouchala, míň myslela,
víc vyhovovala požadavkům,
měla klidnější oči,
míň neposedný pozadí,
jemnější hlas a smích jako zurčící potůček,
ne jako když se spláchne a všechno zlý a hnusný
zmizí někam z dohledu.

Prý nechceš žádnou jinou,
jen kdybych měla delší sukně,
míň se usmívala na cizí lidi,
kteří už pak nechtějí být cizí,
víc ti říkala, že s tebou budu napořád,
a ne jen dokud budu chtít.
Míň se loučila a víc tě vítala.

Vařila pomaleji a rychleji servírovala
večeře na prostěradlech,
nechtěla tolik nemožností,
nevěřila na jednorožce,
nesmála se bez důvodu,
nepřijímala věci tak stoicky,
nehledala řešení
a brečela jako to dělají normální holky,
jen v rámci představení.

Prý bys mě miloval navždycky,
jen kdybych nebyla tak moc JÁ

Políbím tě,
naposled ochutnáš ten oheň, přeběhne ti po rtech
k ušnímu lalůčku,
po straně šíje
přes klíční kost až do podbřišku,
sevřeš prsty na nohou, jak zašimrá na chodidle
než zhasne docela,
abys nikdy nezapomněl.
Pak zapomenu

Vždyť divoženky nejsou víly...
Tančíme divočeji, milujem nesmyslně,
čmáráme po zdech,
opouštíme, co nás nehřeje
a nikdy neztrácíme
sebe sama