Když klid je jako hladina
co nebe v sobě pojímá
v tu chvíli vše se propojí
jsem jen součástí soukolí
Neruším ticho prostupující
jsem pozorovatel vnímající
přichází ke mně cosi známé
co dosud bylo nepoznané
V tu chvíli jako z nadhledu
koukám na vnitřní krajinu
je mi tak důvěrně známá
před světem nepoznaná
Je tam jen čiré vnímání
vše je tak jak má být
Pozorovatel spíš není součást soukolí, spíš "okolí" (je nezúčastněný). Práce je myšlenkově velmi dobrá i správně nazvaná. Teď by vlnko opravdu chtělo pozvednout se výrazově na další stupeň, překonat ty rýmy ící-ící á-á. Pokusit se své dobré poznání zachytit obdobně výživnými smělejšími slovy.
28.05.2019 09:04:52 | Karel Koryntka
Děkuji Ti,jsem ráda, že Tě myšlenka zaujala a rovněž díky za věcné připomínky :-)
28.05.2019 09:23:36 | vlnka