KRYSAŘ

Ten člověk stál
U plynoucích vod
Hrál na dudy
Řeka mu u nohou
Předla jako kočka

Lidé se zastavovali
A s úžasem hleděli
Jak tóny stoupají k nebesům
Stahují světu svršky

Svět se stával
Nahý jako nemluvně
A i hrubí lidé
Se zajíkali jeho krásou

Jali se zbavovat
Všech pozemských zátěží
Vkládali své vzpomínky
I pocity z minulosti
Na kabáty u cesty
Jako na blešáku

Prodávali je po písmenech
V pytlíčcích jako sadbu
Pro zkypřené řádky knih
Pro hektary jejich stránek

Dívky se světu svlékaly
Chtěly mu být nevěstami
Nestyděly se mu být po vůli
Jako se stydí cudný čtenář
Těchto řádků

Když bylo všechno nabídnuto
A společnost připravená k exodu
Vykročil dudák k městu
Zavíral jeho okna
Veselím svojí hudby

Manželka stála na balkóně
A hrozila válečkem
„Už zas mi sem vedeš ten hambinec!“

On utichl
A císaři v nových šatech
Uslyšeli slova chlapce
Poděsili se sami sebe
Před otevřenými chřtány
Králíkáren

Dudák vešel do domu
A já děkoval
Že byl jenom cvičit
Bál jsem se, až se objeví
Plakáty na jeho koncert s nadpisem:
„Kam nás dovedu?“