~~~~~~~~
Žila jedna víla léta
co milovala slunce
jen tak lehce oblečená
vějíř... slunečnice
se slunečními paprsky
si verše vymýšlí
snad někoho na zemi
snad tím potěší...
čekala na kapky deště
dočkat se nemůže
ráda by prý pokropila
vidíš...i tam toho muže
on se z okna smutně dívá
o letních vílách neví
jak by taky něco věděl
nikdo nic nepoví...
tak ho víla zavolala
pojď sem za mnou dolů
prožijeme krásné chvíle
tam u růží a...spolu
potom by se lístky růží
jak peřinou přikryli
jen tak sobě pro radost
v objetí by usnuli...
a když se pak probudili
bylo dávno po dešti
připili si na zdravíčko
a prý také pro lásku
dešťové šampíčko...
tak ať vám slouží
i vůně z růží
...básničko...
~~~~~~~~~