78UKTZ74/853egrče+9čg1wečghřzýk

tlačit před sebou balvan do kopce
padat střemhlav do propasti
držet se potápějící se lodi
řezat si pod sebou větev
být šílenec celou tu dobu kdy se díváme do slunce
být odpoután od vnějších vlivů
všechno je všechno
a nic je nic
kloužu tobogánem až na dno svého nekonečného příběhu

jak se prokopat ven
na druhou stranu mince
mít chuť ničit pálit nebo alespoň ignorovat mosty
nechávat za sebou znamení ale nevyužít příležitostí
dívat se na sebe v zrcadle a nepoznávat svou tvář
být hlavou vysoko ale nohama pod zemí
propadnout se na konec cesty
a nechat věci běžet přirozenou cestou

zůstat u vody nechtít už pokračovat dál
nedívat se do slunce
nemířit vysoko
přežívat na dně
mezi mrtvými želvami

mezi vraky lodí
a letadel
mezi korály
proplouvat
cítit se nejistě
mít pocit blížícího se konce
nedostatek kyslíku
panikařit
ztrácet dech
utopit se
ve vlastních přehradách
pocity které nikdy nevyplují na povrch
tisíce mravenců protékajících skrze cévní systém
malá mořská obluda
místo mozku
lepkavá kůže
dorůstající ruce
i nohy
žábry místo plic

utekl jsem

za sluncem



uběhl jsem maraton abych zjistil
že jsem neutekl
nedohnal jsem svůj stín nepřišel na to jak zastavit
a nemuset se zase rozletět do všech stran
hledal jsem cestu po které bude snadné dojít až sem
ale místo toho jsem každým dnem víc a víc umíral
abych poznal cenu zlata
prázdná cetka
život je plně v mých rukách
a v dlaních suché listí které jsem jako čerstvé kdysi nasbíral

stíny se prodlužují jak se zdroj světla vzdaluje a
za chvíli už zůstane jen tmavý tunel s přáním konce na dohled
každý oběh kolem slunce je kratší a přitom tak nekonečný
jen jsem se ohlédl přes rameno abych viděl co zůstalo
a stal se starým opuštěným a zbytečným
zítřek už neznamená skvělá budoucnost
znamená jeden milostivý den navíc
všechno je všechno
a nic je nic

byl jsem tak vysoko
tak daleko
tak spokojený
a smířený
mířím znovu k zemi




nevěřím na možnost volby
nevěřím na náhody
nevěřím na svobodu slova
nevěřím na věčné zase a znova
nevěřím na pomoc shůry
nevěřím na noční můry
nevěřím na peníze
nevěřím že všechno najdu jenom v knize
nevěřím na duchy a strašidla
vše co je dnešní se mi už zajídá
nechápu hesla nejsem už in
nevidím neslyším nežiju prostě jen spím

už nevím
proč
ale na tom nesejde
dejte mi do ran sůl a zakopejte mě živého na zahradě
budu vám k užitku
dvacáté století umřelo
všechno se rozlezlo do stran
a pak lehlo popelem
přistižen při čtení zakázaných knih
popraven za zločin naivity
přesto
přesto všechno jsme věčně tam kde nechceme být a sloužíme sami sobě jako otroci svého ega
sere mě to
ale nic s tím dělat nechci
stěžuju si ale vůbec mě to netankuje
nejsem polovičatý
já tak jenom vypadám
umřel jsem a na můj hrob chodí jako na piknik
lidi z okolního lesa
kteří tam doteď jen sbírali borůvky
a prošlé maliny
s fíkovým aroma

nesere mě to
jenom to vidím
jenom tu teď jsem
a jenom v tom žiju
a nevadí
nevadí že to tak je
fakt to vůbec nevadí
opravdu ne
je mi to jedno
fakt je to jedno
seru na to opravdu na to seru
netankuje mě to
je to ubohost
zbytečnost
film který se nenatočil
zvíře které se nenarodilo
kůň který byl celý život oslem
nevadí mi to
nevadí


nad horami zapadá slunce
jsem u toho
pojď blíž
a zůstaň aspoň chvilku
v klidu
teď nám nic nechybí
vše co jsme měli mít máme
a to co není
bude nebo se oželí
mezi stromy je klid a ticho které
protíná jen zpěv ptáků
a nic víc
nic víc tady naštěstí nemáme
zelená deka kterou se po tmě přikryješ
a temně černé nebe plné všech hvězd
obyčejné věci jsou nejkrásnější když o nich už víš
když chceš
všichni mají možnost volby
každý je sám za sebe když musí pohledět do sebe
každý je sám sebou v těch nejvypjatějších momentech
každý je sám

každý je uprostřed velkého širého vesmíru sám a všichni se osamoceně hledají a když se najdou myslí si že k sobě patří
nahoře hlavou ale dole nohami
blankytně modré nebe mezi stromy mezi slunci mezi dvěma horami

daleko od džungle velkoměsta
kde se lidé noří do světa který je pomalu zabíjí





seděl jsem za domem na zahradě
a díval se do nebe
byl jsem všude a všude jsem žil
ale jenom tady skutečně JSEM
šplhám očima po mracích a každý den přinese něco nového
pokud mi věříš nestavěj přehradu
tak jak jsem to dělával já
nechej přírodu volně růst
buď se mnou
odpusť mi
zapomeň




v mé hlavě se všechno změnilo
každý vzal nůžky a ustřihl si pro sebe kus
kterým už nejsem já
ale jenom moje cáry potrhané kousky odumřelé části
a pokud se vzbudíš ráno ale půjdeš spát až večer
znamená to
že tě nechali být
a odešli trápit někoho jiného

nemůžu uvěřit tomu že se to stalo
ale je to tak
ještě ze setrvačnosti počítám procenta a očekávám ránu do zad
která už nepřijde




vše co jsem znal
už nepotřebuju znát
vše co jsem dostal
jsem poztrácel
vše co jsem chtěl
už nemám zapotřebí
všechno je zase znovu
jsem zase malý
a mám celý život před sebou