obzor šel spát
a řeka se zastavila
na břeh přiběhla
rozespalá zvířata
a sháněla se
po utonulých hvězdách
té noci mi ryba vrátila
můj dávno ztracený
svatební prsten
a já už ani nevěděl
na jaký prst patří
tak jsem si jej navlík
na prostředníček
a rád jej vztyčuju
do tmy
ale už není
komu hrozit...
*
jednou člověk dojde k tomu, že hrozit je zbytečný... tak moc zbytečný... :)
13.06.2019 00:58:05 | zelená víla
"jednou se bude tančit všude..aj meze zořem.."........ale vážně,kéž bychom se stali všichni laskavými, duše ty milá zelenovílčí..:-D*
13.06.2019 10:41:11 | Frr
na ryby je SpolehnuTí :-))
10.06.2019 10:59:27 | Iva Husárková
krásné zastavení v básni ... možná že nebylo komu hrozit ani kdysi včera ... z.
09.06.2019 23:59:05 | zdenka
Tak jsem si předem říkal. "Co si nám opět připravil pěkného do modra?" a taky ano! Poetické plynutí Tvými fantaskními obrazy...
Fajnová poezie. A tu já rád.
09.06.2019 20:51:07 | šerý
milý soukmenovče, dal bych si ale raději zas po letech kapra na modro...:-D***
10.06.2019 11:43:42 | Frr
Neumím si představit Tě někomu hrozit! Věřím, že jsi laskavý...
Ale báseň je to pěkná! :-)
09.06.2019 07:37:42 | Helen Zaurak
no ale Bárko Siderická..do tmy nás hrozí asi povícero...díky za přijetí :-D*
09.06.2019 12:08:02 | Frr