Kdo jsem?
Tvůj přelud? Či sen?
Ten, kdo se ti zdá.
V hlavě ti zním. Já.
Jsem tvým pokušením,
impulzem před vzrušením.
A kdo, že se tě ptá?
V hlavě ti zním. Já.
Do ucha ti šeptám,
naposled se zeptám.
Ne, fakt nejsem zlá.
V hlavě ti zním. Já.
Chápu, avšak té odpovědnosti za dílo (za každé napsané slovo, chytré, hluboké, zlé nebo zbytečné) se autor nemůže zbavit. Je to stejné jako s životem. Výjimku nemá ani královna oceánů. Výjimku mají jen slabomyslní.
Avšak přeji ti mnoho hezkých básniček, abys naplno cítila čím jsou pěkné a že jsou zároveň tvoje.
17.06.2019 14:05:03 | Karel Koryntka
"A kdo, že se tě ptá?" je slabý řádek, ani není dobře slohově česky.
nebo "do ucha ti šeptám, naposled se zeptám" (??) proč, najednou jako od Helenky Vondráčkový
Obsahově výpovědi asi rozumím, je to o člověku v člověku, o integritě, o duši. Vyjádření je tentokrát slabší. JÁ nejde naklikat halabala z mobilu, JÁ je zázrak vesmíru.
17.06.2019 07:09:57 | Karel Koryntka
Myslím, že příliš analyzujete. Kdybyste se vyloženě nešťoural v každém slovíčku (ať v tom, které se vám líbí nebo i v tom, které ne), tak byste se snad i k významu básně a k jejímu poslání dostal. A to přesně k tomu, že žádný není. Jak už jsem jednou psala, tak jsem ta poslední, co by se k dílu měla vyjadřovat, jakožto jeho autorka, protože si neuvědomuji, o co v něm vlastně jde. To bude vždy práce analytiků-hnidopichů.
17.06.2019 13:43:34 | Queen of ocean