PŘEHLCENÍ

Vzduch je znečištěn hlukem. Ticho spoutané dálnicí a slovo se slovem nepodá si ruku. Tolik hrubosti a sprostoty sype se nám s trychtýřů do uší. Tolik přežvýkaných milostných vzdechů matrón. Řečištěm slova "musíme, budeme, je třeba" hrnou se v koryta. Jen vlk se směje a zajíc... ten už naposled. Až vesmír své hvězdy proseje přijde čas na slova. A v sítu zbyde tma a ze slova Země. Tečka.
Opět pozoruhodné lidské zastavení, Amonasre. Tvé reflexe mají cíl zasáhnout. Přeji Ti, hodně "obětí!"

19.06.2019 20:32:10 | šerý

Pozoruhodný je hlavně Tvůj komentář, šerý - tahle Tvá metaforická zamyšlení se mi krásně čtou a vyvolávají ve mně další myšlenkové podněty. Na druhou stranu je mi přitom vždycky i líto, že je nezavěšuješ jako samostatná dílka a že tak možná unikají větší pozornosti, kterou by si rozhodně zasloužily. Tak aspoň přijmi ode mě za ně opakované díky :-)

20.06.2019 10:06:00 | Amonasr

souhlasím s s Tebou Pepo - šerý je u mě "Mistr Komentář č.1"

20.06.2019 13:02:08 | CeP

Ano, vidím to úplně stejně :-) Škoda jen, že se nebodují i komentáře - obdivuji, jak je šerý dokáže psát :-))

20.06.2019 17:31:17 | Amonasr

To bude tím horkem...

19.06.2019 16:48:19 | básněnka

:-D Jj, klimatické změny mají dalekosáhlé důsledky - působí i na naše mozky... :-))

20.06.2019 09:58:59 | Amonasr