Dav šel...

Dav šel,jen ona tam stála,
snad udělat krok trošku se bála.

Vráželi do ní jako stádo koní,
proč do ní,právě do ní?

Stála tam tiše,z alabastru tesaná,
v zahrádce,jak růže planá.

Ruce chvěly se,snad uhodit i chtěly,
d vlasů radši nervózně vjely.

Hlas uvízl ji v hrdle trpce,
podívali se na ní někdy měkce?

Dav šel,jen ona tam byla,
ve svém světě snad lepší život žila.