BLÍŽENCI

BLÍŽENCI

Život je jako brouk
Otočený na záda
Zběsile máchá nohama
Bojí se sezobnutí

Dívá se
Na žluti zdí
Sluncem nasvícených
Okolních domů

Tam bydlí
Jeho mládí
Donekonečna se schovává
Před smutkem neúspěchu

V jedné nachází
Prolnutí všech žen
Se kterými se kdy setkal
Její přesah
Nedohlédne

Světlo přineslo
Její obraz
Proťal hladinu zorniček
Sítnice se zaplavila
Náručemi světla

Neviditelné ruce
Zatahaly za provaz
Rozezvonily srdce
Zvonu zlatých kadeří
Okolo její hlavy

Dívá se na její
Neohrabané pohyby
Ve sportovním oblečení
Vidí motýla
Který opouští
Temnotu kukly

Larva se prokousávala dřevem
Byla hýčkána rodiči
Aby jí nyní bylo dáno píti
Zálohu z nektaru věčnosti
Z temné modři večerní oblohy
Ze vzájemné blízkosti
Nektar chutnající podobně
Jako vody řeky zapomnění

Když se napije
Rozumí černošským zpěvákům
V arénách amerických měst
Cítí tíhu práce
I bolest vztahů
K blízkým i vzdáleným

Každým douškem
Se stěhuje k němu hlavy
I když pomluvy domovnice
Prší na železné klandry
A na vezdejší nezbytnosti

Znovu a znovu
Se opíjí svojí blízkostí
Každým douškem
Poznávají
Dosavadní mrtvolnost
Svých těl


Co udělají s tím broukem?
Otočí jej zpátky na nohy?
Jde Láska
Vlídná průvodkyně
Poznávacího zájezdu života
přeházet lopatou?