Život jsem dala ti
u studánky v kapradí
žila jsi v přírodě
beze jména mé dítě
uteklas v pěti
do lidského smetí
myslelas na jídlo
na krásu na bydlo
zapomnělas na plachost
na mě a na radost
nyní tě vězní
srdce ti běsní
a ty si vyčítáš
na mne teď vzpomínáš
já jsem však plachá
mé tělo se zdráhá
zůstaneš tam do smrti
to taky patří ti
kdybys mne poslechla
šťastně bys vydechla.