lehkostí per
lehkostí per
už to že se lidé potkají
je zázrakem
už to že k růži přivoní
voda teče potokem
ty nabereš ji
do dlaní
již toto vše
je zázrakem
už to že dva se setkají
chvíli spolu kráčí
cestou společnou
a nad zítřkem nepřemýšlí
již pouhé toto jen
jim stačí
pro ně zázrakem
již jen to
že míjí se
jako dva nahodilí chodci
zázrakem
slunce vstává nad obzorem
ještě celé rozespalé
tančí
tančí
rozcuchané
jak baletka po klávesách
krůpěj
po krůpěji
padá rosa
bosa
snáší se k zemi
lehkost labutích per
osvícení
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Pořád se dějí zvláštní věci.
01.07.2019 19:15:37 | Philogyny
Zde si autorka nádherně pohrála s tím, co nejhlouběji tkví v jejím ušlechtilém nitru plném mírnosti,jež nepochází z tohoto světa...Obdivuji Tvůj nadhled,Zdeni.Veskrze...
Zdraví Rosa.
01.07.2019 16:12:36 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
někdy je mírnost draze vykoupená ... úsměv.z.
03.07.2019 09:44:29 | zdenka
zajisté:)
03.07.2019 10:59:34 | ROSA ŽIVOTA ZRAKEM VNITŘNÍM OSVÍCENA
Člověk si vymýšlí z nudy stále nové "originální" zázraky. A při tom jsme s nimi civilně denně konfrontovaný - jen se rozhlížet. I třeba že plodná "špinavá" půda muže stvořit, tak úžasně sněhu-bíle čistý květ. Oproti taky plodnému člověku, který dokáže zakalit kde co.
Poslední tři sloky by mohly klidně tvořit samostatnou báseň.
Hezká poezie a rád jsem se zastavil.
30.06.2019 11:44:18 | šerý
Tuze křehoulinká, Zdeničko... moc se mi báseň líbí, duši mi pohladila... děkuji.
30.06.2019 09:03:29 | Helen Zaurak