návrat do stavu ledového

došli jsme na konec cesty a teď už se jen vracíme aniž bychom to tušili
láska hněv žárlivost všechny emoce které jsme na cestě trousili
teď sbíráme zpět
vstřebáváme naše rozhodnutí a ty se opět stávají možnostmi
stojíme uprostřed přesto neustále na okraji
padáme vzhůru a letíme daleko pryč od oblak
tak nějak to tady končí i začíná
ve vzduchu je cítit podzim dávno po prohraném létě
ukládáme se ke spánku
ve skutečnosti neexistuje konec ani začátek
ani cesta
ani cíl

žijeme pijeme poznáváme se ztrácíme
loučíme se těšíme se litujeme zpytujeme
říkáme co by kdyby
rosteme žijeme stárneme a umíráme

viděl jsem v lese stát strom jeho větve plápolaly v horkém vzduchu
rostl ze země až do mraků
tam kde jsme vyhodili mého bráchu když byl ještě malý
a on se vrátil zpět jako někdo úplně jiný

siréna oznamuje raketový útok na město


proč ztrácet čas ztrácením času
proč předstírat proč skákat přes mosty
proč stavět pyramidy které jsme kdysi zbořili
proč hladovět když všude běhá živá zvěř
proč se mstít
proč utíkat
proč nezůstat
vychutnat si to
do poslední kapky krve
ten kdo chce zůstat
musí
koupit novou kytaru protože tu předchozí rozbil o stěnu
musí se zaplatit
musí se udělat
musí se prokousat na dno svých možností
vybít se z daných pozic
prokopat se ven

prázdnými prostory
které tak rády obklopují
jeho soukromé hlučné ticho
musíme být opatrní
a precizní
a odstranit si z těla
ten jed
který nás zásobuje myšlenkami






musíme mít lepší auta větší domy chytřejší telefony
vyšší ego musíme být všude se všemi pro všechny
být nikým

uvařit si večeři
bez chuti
lítat ve snech daleko od bouřek a hor přitahujících špatné počasí
chtěli jsme být nejlepší
jsme stejněí
jenom nás to už netěší

stoupat vzhůru po schodech bez cíle do nebe bez cesty v životě který se neptal


uklidil jsem lesy do šuplíku zapálil doutník a nechal to tady lehnout popelem

zkuste si říct
mám na to
zkuste to
máte na to
řekněte
já jsem ten nejlepší
řekněte si že jste jedineční jenom jedni ti nejlepší nejchytřejší nejzvláštnější opěvováni svou matkou rodinou blízkými kteří se s vámi nechtějí hádat rozséváte zlo zášť a hrajete to na špatnou strunu




ve světě který jste spálili

už žijí jen prasátka na provázku
a stromy jsou ohořelé pahýly
jen elektrárny dál pracují
sekačka na trávu
anebo malý pes
už mě nezajímá
vidím teď větší obzory
plus nebo minus
je mi to jedno
zapojím se do integrovaného obvodu a budu dělat
že tady patřím
že jsem
a budu se dívat jak mi můj svět umírá před očima
dokud se taky nerozpadnu a neobrátím se
v radioaktivní prach












bez pocitu bezpečí a lásky
by neexistoval strach