Červenec

Slunce září v líném letním dnu,

času, kdy mraky tají jako led.

A zlaté paprsky padají na pln úrodných sadů svět. 

Na okamžik, snad v lehkém omámení,

tvé polibky se mění v med,

není sladší věru ani ten nejkrásnější květ. 

A jak se obzor za obzorem střídá,

horko přichází i s večerem,

v mé hlavě neznámé pokušení se zmítá. 

Vzlétnout tak jako vrabec,

zbavit se rtů a snů,

zapomenout na nesnesitelnou pomíjivost letních dnů.