Zima

Zima se pomalu přikrádá
poslední růže uvadá
zkřehle se prsty zachvějí
zproštěny veškerých nadějí
v dálce se ozve zavytí
zmrzlé ucho je stěží zachytí
oko však zůstane zavřené
navěky v prázdnu ztracené.

Sytí se tlama krví chladnou
i ti kdo věří nakonec padnou
tělo se vlkům nebrání
lhostejné ke všemu trhání
a ráno, kdy slunce vychází
jen ožranou kostru ozáří.