Chci domů

Chtěla bych vysoko
až ke hvězdám.
Na mezigalaktický flám.
Na domech znamení mi ukazují cestu,
bohužel jen ve snu.
Tam vysoko za svými praotci,
ale zatím trčím tady na zemi
a kolem jsou samí porotci.

A kolik s těch lidí
je opravdu rádo,
že mně vidí?
Falešný úsměv, lichotky, sliby,
ale něco pořád chybí ... .
Můj druh se rozdělil
na další stupně vývoje.

Jedni mají v rukou květiny
a druzí se neobejdou bez boje.
Jedni čtou knihy a přejí všem
stejné štěstí
a ti druzí počítají peníze
a pralesem dálnicím cestu klestí.

Už od dětství
mně mrzela
nespravedlnost světa.
O pár let později
plnou rychlostí jsem
na její pěst naběhla.

A od té doby
utíkám před tím jak zajíc
a někde vzadu v hlavě,
mám pořád ten pocit,
že celý můj život nestojí za nic.

Často se mi zdá,
že peklo jsou ti druzí.
Obíhají mně v kruzích.
a noc pachuť strachu má.
Když procházím nocí,
mám odlesky nad sebou,
(snad z přemíry emocí).

Chtějí mně s rukama nad hlavou,
ale já jako diamant
probleskuji tmou.
Ach mé sestry z hvězd
stále se pokouším za vámi vznést.
Mí bratři ze souhvězdí Blíženců,
jak dlouho ještě,
budu mít pocity běženců?