???

Stále nemohu pochopit svoji duši i když ji cítím
Vím že má v sobě tmu ale i světlo co tak silně svítí
Ale i tak nedosáhne na tu tmu, jakkoli by mohla svítit…
Nevím však co se v té tmě ukrývá, rozumím jen světlu
A když záře světla ubývá vidím jak se na mě stíny řítí
Pak jediným přítomným pocitem nastává strach
V tu chvíli jakoby se vše proměnilo v prach
Nic kolem mě nebylo jen já a čas který jen stojí
Moje mysl se snaží chápat čeho se to bojím
Ale nedokáže mé duši naslouchat dokud nepřestanu se bát
Tak jakto že to vše začíná když to světlo ubývá
Přesto že nevím co se ve tmě ukrývá nahání mi strach
Nejvíce když usínám když je všude kolem tma
Ta co ji můžeme vidět očima … nevím čí je uvnitř stejná
A liší se jen tím jak můžeme ji prożívat
Možná zjistím že je to jen způsobem žití
A tma je jen pouhá zástěrka…..
Možná se bojím jen sama sebe
A mé podvědomí odmítá mi naslouchat….