holka, která zašeptala: ,,tohle mi už nikdy neříkej…,,

ráno jsem zajel
pro čerstvé rohlíky
a rovnou si nechal umýt auto

neodpustil jsem si
svou cigaretu
a mrknul do novin (když
kartáče myčky likvidovaly tu špínu)

zaparkoval jsem ve stínu stromů
hupsnul zpátky k Nikol do postele
a položil jí ruku na zadek

byla ráda
že jsem doma
a dala mi to hezky najevo...

někdy okolo oběda jsme snídali
já svoje vajíčka a kávu
ona si pochutnávala na tofu
a dočítala mé noviny

otočila stránku
a mimoděk řekla: ,,nemá
cenu abychom večer chodili běhat
když si pak ráno zase zapálíš,,

měla mě přečteného

usrkl jsem z hrnku a řekl: ,,mám
větší cenu mrtvý
než živý,,

vycházel jsem ze skutečnosti
že jsem měl připsané věci
na které jsem nebyl zrovna hrdý
a za které
si se mnou
spousta lidí chtěla srovnat účty

chvíli bylo ticho
během kterého mi došlo
že ona nemůže za to
jaký život vedu

nakonec vstala
přísným pohledem si mě změřila
a pomalu došla až ke mně

najednou jsem seděl
jako žák
před paní učitelkou
vědom si toho
že jsem přestřelil

stála tam
nade mnou
a já jsem přemýšlel
jak bych mohl
celou tu situaci
zlehčit

než jsem se ale zmohl
na další slovo
ona si začala
pomalu rozepínat knoflíčky na blůzce

jeden po druhém

obnažila si ramena
a potom i prsa
tak
že byla
do půli těla
úplně nahá

chvíli tak stála
a pak
vzala mou hlavu
mezi své dlaně
a zanořila mi obličej
do svých ňader

cítil jsem teplo, vůni
celou její jedinečnost
a absurditu toho
co jsem řekl

nakonec zašeptala: ,,tohle
mi už nikdy neříkej...,,