RETUŠE

OK, díky za upřesnění. Nicméně si z toho beru pro sebe jen to, že máme každý úplně jiné vnímání, což ale není nijak překvapivé. I texty jiných autorů často vidím zcela jinou optikou, než je ta obsažená v Tvých komentářích. Zkrátka, jak s oblibou říkávám – čtení každou báseň změní ;-) Jediné, co jsem bohužel nepobral, jsou ony zmíněné trojí shluky souhlásek – můžeš být v tomto ještě konkrétnější? Dík :-)

13.07.2019 15:44:50 | Amonasr

Ano, paměť často svému majitelů slouží nejlíp tím, že neslouží ;-))

13.07.2019 11:29:46 | Amonasr

Nevadí, klidně se rozohňuj, proti gustu žádný dišputát :-) Pokud máš pocit, že je báseň psaná ve spěchu, do jisté míry to možná odráží skutečnost, jak opravdu píšu – jsem typickým produktem dnešní doby, mám různé aktivity, nestíhám a se svými texty (jakož ani s ničím jiným) se opravdu přehnaně nepiplám. Nicméně nepíšu zase úplně na první dobrou, aby to tak náhodou nevyznělo – hlídám si především myšlenkový obsah a rytmus a občas, obvykle směrem k závěrečné pointě, se mi tam vloudí i nějaký ten rým, i když třeba roztroušeně, tak to mám prostě rád. Je to myslím do jisté míry i můj typický rukopis.

Uměl bych psát i důsledně vázaně podle různých pravidel, mám zde třeba i pár sonetů, a dokonce si myslím, že vázané psaní je svým způsobem jednodušší než volné, rýmy často jako jakási berlička samy přinesou i nějaký na pohled efektní obsah. Mně ale vázané rýmování připadá dnes už spíš archaické, nehodící se příliš do dnešní doby. Proto intuitivně a nejspíš i vědomě raději „pulsuji“ poněkud chaoticky s dobou, samozřejmě adekvátně mému vnímání, nejsem žádný ztřeštěný rarach a snad ani pozér :-)) Ale uznávám i některé zdejší autory, kteří veršují vázaně a krok s dobou přitom drží, musí se to ale umět. Je to jako třeba s módou – dnes žádné striktní módní trendy už neplatí, může se nosit prakticky cokoliv, ale každý by přitom měl mít svůj osobitý styl, který mu sedí. Stádní jedinci samozřejmě napodobují módní ikony, ale to asi bylo vždycky.

Takže to shrnu – Tvůj kritický pohled mi nijak nevadí, akceptuji ho, jen bych uvítal konkrétnější specifikaci, proč Ti to například připadá „uspěchané“ a „nevážené“, jinak to zůstává pouze v obecné rovině jakéhosi Tvého pocitu, na který máš samozřejmě právo, jako i každý jiný. Předpokládám například, že rytmus nijak neškobrtá (při správném čtení), znovu jsem si to po sobě četl a nic bych na něm neměnil, stejně jako na myšlenkovém obsahu – je tam vše podstatné, co jsem chtěl vyjádřit bez zbytečné rozvleklosti.

13.07.2019 10:48:45 | Amonasr

Směju se - krátce, vtipně, výstižně a poznávám v tom i Tvůj nezaměnitelný poetický styl. Díky :-)

13.07.2019 10:44:28 | Amonasr

Díky za znělý komentář - pěkně jsi to vystihl :-)

13.07.2019 10:42:41 | Amonasr

Bezvadně se mi to čte a směju se u toho, šerý :-)) Také jsem už dávno pochopil, že moje mizerná paměť je ve skutečnosti dar osudu a že mě chrání před sebou samým a vzpomínkami, které by mi mohly kazit zbytečně náladu. Ponechává mi většinou jen ty pěkné, jimiž se můžu za svým životem občas ohlédnout bez zbytečných obav a naopak si jimi občas vylepšit i přítomnost. Měl jsem kdysi kamaráda, který si naopak pamatoval i sebemenší domnělé či skutečné příkoří, které se mu i před mnoha lety stalo, a rád to i druhým po pár skleničkách vyčítal, jako by se mu to dálo stále znova. To musí být hotové peklo žít permanentně v pocitech všech utrpěných křivd a neustále se jimi užírat. Nakonec osud naše cesty rozdělil a mě se vposledku hodně ulevilo, že už mi někdo takový neotravuje život.

A má ta skleróza i spoustu jiných bonusů - skoro žádný film si třeba nepamatuju dýl než do druhého dne a tak se můžu nechat stále znovu překvapovat, když ho pak vidím někdy znova, a opět se u toho nenudím. Myslím, že to gumování a retušování není vůbec špatná věc a že má mnohem víc kladů než záporů... :-))

Takže samozřejmě máš opět pravdu! :-))

12.07.2019 19:09:37 | Amonasr