Po hádce

Proč jsem tak ublížila, těm co mám ráda?
Proč jsem je zavrhla a má slza neukápla?
Když je mi to líto a sama jsem zůstala,
za odpuštění bych duši dala...

Chci zase slyšet smích z úst mých přátel,
ale osud není bůh, už vyřkl mi ortel,
že posláním mým ubližovat jest,
všichni se rozejdem do svých cest...

Co mám dál říct,
už ani nevím co bude dál.
Proč mi bůh život dal?
Když jen lidi trápím...

Chci zemřít, nemám odvahu,
cigáro kouřím po tahu,
pomáhá mi stejně jako žiletka od krve,
když smutek se ti vrývá do srdce...

Proč? Proč? Proč mám žít?
Nechci být tady, ale jinde a snít.
O jiném životě s veselými přáteli,
kde žádné slovo nebolí,
kde neumíš bejt zlej,
kde sou všichni tvoji nej...

Proč? Bože smrt mi dej...
Posmrtnej život je nej!...