Víra a Smůla

"Neboj."
Šeptá mi do ucha domněnka víry tiše,
Má maličkost sotva dýše.
"Neboj…"

"NEMYSLI SI,"
Křičí druhá a to Smůla
"S NAIVITOU TVOU
K SMRTI TĚ, ŽENSKÁ, ROZERVOU!"
Ticho!!!

"Zvládneš, musíš, neutíkej!" praví Víra,
Zle mi je, srdce svírá.
"JDI DO TOHO, HLUPANO, ZBLÁZNÍŠ SE!"
Řve Smůla a chechtá se…
Na celé kolo.
Nechte sakra toho!!!

"Dělej!"
"NECH!"
"Musíš!"
"BĚŽ!
JSI JEDNA VELKÁ ZOUFALÁ LEŽ!
ZABIJE TĚ TO, NEDOKÁŽEŠ!

"Věř si a jdi!" Utíkám, padám a pak?...
Jel vlak…
"TO JSI DĚLAT NEMĚLA!
DOBŘE TI TAK!
SAMA SI SE ZNIČILA!"
A tak
Mi Smůla řekla hned,
Kdy zasáhla mi do života…
Naposled…