Smutno

Dneska přepadl mě smutek
zahlíd jsem ho už ráno
ten zmetek
stál vpovzdálí
a šklebil se...
V poledne
ještě
jsem mu utek...

Ale néé...
Támhle je...
Nic neříká
jen se tak potlouká
zpovzdálí sleduje
naslouchá...
Bez milosti
jak v pavučině pavouka
chycen náhle jsem
Pak uvnitř mě
ten tlak
jak naložený vlak
mi pomalu drtí
mých pár
malých radostí

Je konec
z mých malých radostí
rozlétlé
na všechny strany
zbyly jen skořápky
cítím až na kostech
jejich ostré hrany

Proč mám se dál snažit
můj život zbytečnej
v tu chvíli zdá se mi
jsem asi rozbitej
a nemá mě kdo spravit...

Jsem sám sobě k pláči
ale nemám na to slzy
Ty vyplakal jsem dávno
Tak dávno...
Tak brzy...

Je mi tak smutno
hrozně to bolí
neschopen pohybu
ptám se "proč...?"
Za co kdo trestá mě
křečovitě zatínám pěsti
chci něco víc?
Ne
Taky jen
tu trochu štěstí...

Bude mi smutno
ale nikdo to nepozná
za ten čas přetvářka
stala se bezchybná

Musím vyhnat smutek
sesbírám skořápky
nic jiného nezbývá
slepím je...
Znova
Zas
Však chvíli to potrvá
než zase se naplní
malými radostmi
z mých
všedních dní...