Taky jsem býval proti všem
tisíckrát spálen oběšen
A přeci dobrý anděl střežil
u mojich bran a u mých dveří
a hlídal moje světské kroky
v dvouverší každé další sloky
mazal to co se nezadřelo
točil se točil Galileo
Taky jsem míval svoje sny
rozbíjel na prach atomy
a dělal víc nežli se smělo
natoč mi další Galileo!
Na celý lokál pak jsem volal
že Bruno taky neodvolal
a máchal v pivu svoji kštici
chystající se na hranici
nechat se spálit na dei Fiori
„Ať žijí moje trikolory…“
Poslední výkřik – jak se říká -
pak vyhození od číšníka
Tak končívaly tyhle štace:
promrzlý pijan na zastávce
Bez cigaret a bez halíře
taky jsem býval pěkný zvíře
Nedostatek vidím v obsahu, který hlásá jakýsi neoriginální "takyživot", připodobňuje hrdinu ke všemu možnému v póze básníka-pijana. Proč nám to vlastně říká? Proti tomu kdybychom postavili jedno upřímné "nevím" tak získá víc důvěry.
Slova jsou naopak výborná, na úrovni, samozřejmá a výstižná. Ještě se tak obsahově trefit, a bude to zřejmě jízda..
26.07.2019 13:00:00 | Karel Koryntka