Paralelní světy

Prologue/Epilogue:

Stojíme za sebou a přece vedle sebe,
Nejdřív je očistec a až potom nebe.
Každý máme své světy a ty se spolu líbají,
Naše paralelní světy,
Provoní divné květy,
Probudí ty, co se ještě hýbají.

One normal day of life:

Usměje se a decentně pozvedne sklenici,
Upijí horký čaj, kouřící, pálící.
Důležitě se zadívá někde do prostoru,
Kde není nic. Jen prázdno v záři reflektorů.

A ten omamný lesk se jí zrcadlí pod víčky,
Její oči jsou svíčky v temnotě kapličky.
Naše pohledy se setkají a něžně se k sobě přivinou,
K jazyku se mi derou fráze, nechci říct tu lacinou.

Jsem připraven říci, co jsem jiným zatajil,
Když vtom jakoby dýku někdo do nás zakrojil.
Ona vyprskne a se smíchem vypráví. O děni ve škole,
O své kočce, o hračkách. Čaj rozlije po stole.

Jen dál povídá, jak se skvrna vpíjí do ubrusu,
Už jí vůbec nerozumím, asi už má jinou pusu.
Svět vidí z jiných úhlů a nejspíš nosí jiné brýle,
Češe si své krásné vlasy, to ty mé jsou příliš bílé.

Naivně se uchechtává po každé mé moudré větě,
Přijde mi, že ona žije ve zhola jiném světě.

Epilogue/Epitaf:
Zde odpočívá zcela neznámý muž.
Naivnější než všichni okolo,
Které za naivní pokládal.
Neměl zdání o životě na naší planetě .
Každý žije vlastní život v paralelním světě.