Polož si hlavu na na bílo natřenou lavičku,
do uší ti budou šeptat slavíci,
o dálkách z ptačí perspektivy,
o krajích světa s nádhernými květy
a věčně modrou oblohou.
Pod stínem rozkvetlé třešně,
zavři unavené oči.
Vůně šeříku se bude linout pokojně jako říčka,
potůček za tvými zády,
s vodou čistší než je kapka rosy.
A pak,
vzbudí tě kostelní zvony,
v symfonii s drobnými opeřenci,
zněly by nad tvou hlavou a zvaly,
k slunci následujícímu po měsíci.
správně "na na bílo", podle jedné Nerudovy povídky slavíci vřískají (já je neznám). Ve 3.sloce lépe "budou znít" než "zněly by", když to bylo jasně předpovězeno tím "vzbudí tě".
Básnička je zvláštní, frází sice větší počet, ale jsou podané vyrovnaným jako pasívním nemohoucím způsobem. Což většinou autorky nedělají, naopak si stoupají na špičky a metají fráze jako úsměvy do kamery. Ta odevzdanost spolu s názvem dává básni pravdivost.
29.07.2019 10:38:12 | Karel Koryntka
Děkuji za upozornění na chybu, i když hádám, že tohle je ještě poměrně drobný kiks oproti mým jiným výkonům.
29.07.2019 16:08:23 | Ječmínek Máselník