Slzy

Jsem psychicky na dně,
ale jinak se mi žije snadně.
Proč jediná poznámka,
ve mně vyvolá malého školáka?
Malou dušičku mít,
sama někde hnít,
proč jen musím taková být?

Přemáhat pláč,
pak v koutě se skrýt
kapky slz se mi nedaří smít.

Vlastně je ani nechci zastavit.
Chci hráz před sebe postavit,
hráz pevnou,
nedobytnou.

Abych už se nikdy necítila tak vratce jako teď,
aby už na mě nemohl širý svět.
Abych už nikdy neviděla šeď.

Nechci, aby se to zase stalo,
ale stačí k tomu přece tak málo...