Rodné město ve soutěsce

 

Lev s korunkou rybku svírá –

lev dvojího ocasu;

v červeném si poli tančí –

parmu drže u pasu.

 

Znám já město ve soutěsce

na dvou říček soutoku;

tyčí se tu zámek v skále –

jdoucím stane na oku.

 

Hleď, král s myslí převelikou –

daroval kdys jemu vzniku,

a tak ono vstoupit mohlo

v dějiny či píseň v mžiku.

 

Vímť já městečko královské,

kde Nebíčko pod nebíčkem,

na kterém se denně střídá

slunéčko zas se měsíčkem.

 

Mnoha mosty opředené

na zelené louce město;

v údolíčku posazené –

veď mě k němu, moje cesto.

 

K němu veď mě, cestičko,

ať jsem tam zakratičko;

ukaž směr mi, matičko, by

nepuklo mi srdíčko.