každým zaječením blíž je budoucnost
jsem jako postavička z kresleného filmu
co ztratila půdu pod nohama
a než se zřítí do propasti
několik okamžiků trčí ve vzduchu
každou explozí kudy chci bloudím
ráno mě však stejně dostihne
hodiny tak ostudně letí
bylo poledne a je půl třetí
potom se čas nachýlil
každou zplodinu dychtivě spolknu
ať plíce se na škvarek spálí
hledím za nutným údělem dne
rotuje ve větru až dosedne
na skládku minulosti
každý večer má láska sundá
z krátkozrakých očí brýle
svíjí se obnažení červi vlasů
obludný živý květ nocí září
a krví nalité tělo v kokonu snu řve
https://kvaj.blogspot.com
Ne totálně vůbec jsem nevycítil tuto možnost že past je čas. Říkal jsem si že snad ta žena by byla obvyklou paralelou pro nebezpečí. Ona to není vada, když básničce neporozumí každý. Pouza já jsa z pedagogické rodiny zřejmě beru automaticky, že slova jsou určená k nejširšímu sdělení. Otec učil fyziku a měl zvyk soustředit se na nejslabšího učně.
01.08.2019 08:49:46 | Karel Koryntka
Hrdina je vnímavý a myšlenkově obratný. Ale jak ho sledovat, když vytěsňuje data ve prospěch "kokonu snu". (tím chci říct že jsem z básně nepochopil o co jde a proč je to past?)
31.07.2019 08:45:57 | Karel Koryntka