Křižování šepotu

Když jsi znásilňoval
hvězdičky v mém úsměvu,
zdalipak se v tobě
probouzely představy
z dob romantismu?

Když jsi mě mačkal
až žebra vřískala na vnitřnosti
a dech se na okamžik zastavil,
na tu jedinou vteřinu,
hlubokých lucerniček..
a malinká chuť
na polomáčené sušenky
tě odvedla do jídelního vozu..

A vlak se dal do pohybu...

Kolikrát jsi během tetelení
elektropaprsků a zmítajících se rtů
odporujících nutnému odporu,
kolikrát jsi jen pomyslel
na všechny hrůzy středověku?

Když jsi přesně kopíroval
mé estetično,
bylo těch barev moc?
A každá zněla jiným zvukem?
Byly měkké?

Řekni mi to
nebo jedna kytka,
ta jediná,
která roste na tvé planetě,
zemře...