Taky se bojíš?
Taky se bojíš?
Že na to jdeš moc rychle?
Že ze setkání duší bude jen
Pár lekcí tělocviku?
Vidíš ji a chceš ji
Zatáhnout za roh
Přimáčknout ke zdi
Chytit za zápěstí a
Chceš ji
Představit svojí mámě
V hlavě máš obrazy tisíce prasáren
A vlasy, ruce, prsa, obličej zastříkaný
Barvou jak malujete společnej byt
Taky se vždycky bojíš,
Že na to půjdeš moc pomalu?
Že ji držíš za ruku a ptáš se
Jak se dnes měla
A možná už zítra ji bude
Držet za vlasy někdo,
Kdo se na nic neptal?
Že vůbec nevíš, co chceš,
Kolik čeho uneseš
A že je těžký v tom bordelu
Pod postelí najít něco,
Co se ještě neobrátilo
V prach...
Taky se bojíš, že to posereš?
Komentáře (15)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
šikovní kluci
musí umět
s dívkou (která
za to stojí)
držet krok
s něžnou intuicí
si čtu
Tvé řádky
20.01.2020 22:30:52 | piťura
Jak ji poznáš? Tu, co za to stojí?
21.01.2020 17:57:51 | Descardea
je jako klisna
uřícená
touhou na útěku
nepolapitelná
a když už se rozhodne
mu dát naději
zanechá jenom vůni
parfému ve větru
21.01.2020 18:09:44 | piťura
Jojo, dneska jsem pánovi, co mi přivezl dřevo, povídala, že i když mám dvě kobyly, příště už jedině valacha. Protože s kobylou je to jako s každou jinou ženskou. Jeden den tě miluje, druhý nenávidí, třetí přehlíží, čtvrtý se mazlí a pátý tě pokouše. A všem to připadá úplně normální...
Klisny i ženy jsou magické v umění a velmi prozaické, když dojde na setkání...
21.01.2020 18:44:34 | Descardea
…a to mi přijde fascinující
ta ženská komplikovanost
nikdo se v ní nevyzná
mám rád
když žena předstírá
že ona to má pod kontrolou
a pak
zabloudíme oba
v ní…
Ty nakupuješ dříví v zimě?
21.01.2020 19:12:42 | piťura
Já mám ráda, když nikdo nemusí
nic předstírat.
Jenže to potom přichází na řadu realita..
A tu chce málokdo vidět.
Málokdo se chce ztratit
schválně,
bez omluv a předstírání,
že víme, kam jdeme...
To je taková vtipná story, jak se nakoupilo dřevo v létě... A ono právě nějak zabloudilo... A už jsem ho nikdy neviděla.
Ale všechno má svý důvody. Protože někdy musí napadnout sníh, abys narazil na slušného, milého člověka, který je tak ochotný, až to člověku vyválenému v každodennosti přijde jako zázrak...
21.01.2020 19:56:16 | Descardea
uvědomil jsem si
že mi do toho dříví
nic není (já
zase třeba snídám v poledne)
a máš nějakou radu
ohledně tempa
pro kluky
co to nechtějí pokazit? (v kontextu
Tvé básně)
21.01.2020 21:41:06 | piťura
Nemám. Já to vždycky znova
pokazím...
Možná jen
nebát se to zkusit
ještě jednou :)
21.01.2020 23:02:18 | Descardea
pokazíš to?
protože postupuješ
rychle
nebo pomalu?
to už je asi moc osobní viď?
vzpomínám si
že jsem si dával načas
a holka už byla
dávno
s někým jiným
někde jinde
a
taky na situaci
kdy mi jiná
vychrstla sklenku do obličeje
protože jsem na to šel
prý moc rychle
pak
jsem potkal jednu
se kterou to bylo načasované
jako by to někdo
předem připravil
všechno do sebe zapadalo
bylo to jasné
sedm miliard různých lidí
a já jsem ji našel
stal se zázrak
později jsem směl vidět
jak mi rodí děti
21.01.2020 23:51:34 | piťura
To je ono.
Bát se je zbytečný,
protože to prostě musí být
správné místo a čas
správné tempo
A dva lidé s podobnou porcí nadhledu,
A když to tak není
tak často ani hromada dřiny
nic nezmůže...
Myslím, že máme všichni z čeho vybírat,
po světě chodí dost těch,
ze kterých můžou být
"ti praví"
(nemám ráda ten fatalismus)
I když některé z nich jsem potkala
moc brzy
nebo moc pozdě.
I tak jsou z takových
Vesmírných setkání
Příjemný vzpomínky
...a někdy i nádherná přátelství
Jindy je to zas o hádce
mezi rozumem a citem
oba se chtějí předvést
a to je potom cirkus
Vypadalo to jako správný čas
a správné místo
jen nám oběma
ještě chyběla lekce
která nás změní.
A tok, co zůstalo na druhé straně
už dohromady nebylo šťastné.
Ale je to vlastně ordinérní příběh,
který mnoha lidem vyzněl,
jako nedostatek snahy.
Nic nového...
Vidíš, takový štěstí nemám,
my ženy prostě svoje děti nikdy neuvidíme
přicházet na svět.
Ale ten pocit nám to vynahradí, rekla bych :)
22.01.2020 06:49:30 | Descardea
tak to chápeme
asi oba stejně
odlehčím to
vy ženy
prostě svoje děti
nikdy neuvidíte
přicházet na svět
ale
zase máte k dispozici
všechny ty krásy
na které
my muži musíme stále myslet
můžete se jich dotýkat
kdy si zamanete
a
my z toho šílíme
každá žena je totiž krásná
krásná
jako baletka na festivalu,
jako divoký kůň
jak děti bez dozoru
když si hrají
na válku...
vzpomínáš?
pokaždé
když něco nvyjádříš
kus světa se zatřese
22.01.2020 21:29:41 | piťura
Psané sakra pevnou rukou. Zdánlivá jednoduchost vytváří množství obrazů a při tom nekompromisně uhání na lince Dotaz-Pravda. Taková cesta je zážitek.
10.10.2019 11:13:51 | Now
Já už né...
už mám naděláno v gatích
teď už jen řeším zda s tou nadílkou pokračovat v cestě či nikoliv
pěkné dílko ...
k zamyšlení
15.08.2019 05:04:32 | Blázen