V tom opuštěném domě, bez zahrady, bez balkonu
kde dlouhá léta už nikdo nebydlí
zní tu jen falešné tóny desky gramofonu
Dál nezbylo nic - jen v prachu stopy a stolek bez židlí
V tom opuštěném domě, kde snilo se, vařilo i milovalo
je ticho, prázdno, jen vrzání, jak to bývá
Nic dalšího tu není, nic dál tu nezůstalo
Jen ze stropu oprátka, co do rytmu se kývá
V tom opuštěném domě, bez oken a bez duší
Kde zbylo po lidu jen velmi pramálo
A deska hraje dál tóny, co tahaj za uši
to jediné tu totiž, jak víte, zůstalo
V tom opuštěném domě, kde vládne prázdnota a prach
Kde příběhy dějin halí čas a tajemstvi
Jen jedna žárovka, co bliká a pokouší můj strach
osvěcí oprátku a pak vrhá polostín...
Pančelko vy s námi nějak nehrajete férově. Já nevím jestli z přemíry převahy nebo z obav, ale předkládáte díla chladně a neprůstřelná jako z betonu. I ty nešikovnosti (jako "tóny desky gramofonu") působí jako nastražené miny.
My haranti školáci máme pro tohle vytříbený instinkt a hned utíkáme.
21.08.2019 08:31:41 | Karel Koryntka