Mrtvý mlčí

Mrtvý stále mlčí,
a nám nezbývá nic jiného, než žít dál.
Pořád doufáme v nějaký kontakt.
Ne kvůli strachu, ale naději, na další shledání.

Doufáme že tam někde jsou,
vzhlíží k nám, ochraňují nás.
Co by každý z nás dal
za to, vidět blízkého svého, ještě jednou.

Říct ty osobě ještě tolik věcí,
věci co jsme nestihli,
co by jsme chtěli stihnout.
Udělat co jsme neudělali...

No však teď nám už nezbývá nic jiného,
než tyhle věci říct už jen do prázdna.
U toho vzpomínkového kamene,
tam v tak krásné a při tom smutné zahradě.