Lidství

přišel k lesu po mýtině, nohy bosé, hlava čistá
vešel jako dítě Krista

mrzutost, že všichni nevidíme..

nevidíme žijící strom, jenž dýchá jako my
vidíme dřevo ležící před kamny aby rozehřál se dům
nevidíme kyslík, kterým překypuje a sytí naše plíce
zdali pak si uvědomuje, lidstvo, že čelí té největší síle?

ne vně, ale uvnitř sebe samých
příroda zužována aby byl přepych
lidé se mění v pracující stehy, které nutí srůstání světové tkáně
ale jen finančně, jinak lidsky klame

lidskost vzniklá lidmi, ale dodržení žádné
a tito lidé vyrukují, chtějí všechno míti hravě
chtějí se nepřičinit a mít se dobře, na úkor hniloby ostatních
ale takhle to nejde!

není špatně, že se nikdo má dobře a někdo zase špatně
jde hlavně o to, na koho úkor to bude, ten někdo totiž padne!