Mihoty smutku
Mihoty smutku
v krvi rez
a sláma v krocích
je bláto klínem
dívčích vin
chci jen zažít
vzpěru v bocích
jíž pro křik ďasů
nezlomím
v dlažbách třes
je modré klima
nosník se tíhou
ošatil
kampak lásko?
- sálá zima
pod měsícem vítr
zatopil
možná že kousek
tvého ledu
podemlel v ňadrech
nebesa
možná že z jedu
nedovedu
pod kůží přízeň
vykřesat
-
skála se houpe na prameni
- cancourek vlasů
osamělý
rozetnul noc
jak čiré sklo
možná se v čelo obtisklo
že kuropění
vstává ze dna
a nemálo ramen
odneslo
Komentáře (7)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Když jsem si tu báseň přečetla potichu, líbila se mi. Když jsem si ji přečetla nahlas, líbila se mi ještě víc. Je vážně skvělá. Zdravím - Daniela
06.09.2019 21:08:16 | danaska
Skvělé a jestli přijde Koryntka kritizovat, tak ho neposlouchej.
06.09.2019 16:30:00 | Isabella Monvoisin
Díky Isabellko, neboj, já jsem na kritiku zvyklá, nemám dokonce nic proti kritickým komentářům, když jsou objektivní nebo opodstatněné, koneckonců každý může říct svůj dojem či názor. A když objektivní nejsou, nebo nejsou na úrovni, nic si z toho nedělám. :)
06.09.2019 16:50:35 | Umouněnka
Ahoj, milá Viv, je asi vhodné vracet se ke starším textům a znovu si je projít. Mihoty smutku jsou tak dobré, že žádných úprav doznat nemusely, jen jsi semkla některé řádky blíže k sobě a myslím, že patřičně. Pokud jde o poezii, připadá mi, jakoby byla Tvojí rodnou sestrou nebo alespoň společnicí :-) Skvěle!
06.09.2019 15:23:46 | Helen Zaurak
Díky Helen, koukám, že mě máš dobře nastudovanou. :)) Potěšila jsi mě, ale poezie je spíš už jen taková moje sestřenice, která občas přijede na návštěvu, proto se vracím ke starším dílům. :) Ještě jednou dík.
06.09.2019 15:28:34 | Umouněnka