Přítmí vody

Za zády jsem nechala světla milionového města
Míhala se za okny jako pohádkové bytosti
Jako když ležíš na břehu jezera s papírem pod jazykem
Který se musí rozpustit jako všechny smutky
V čase a snění
Které jsi přehodil přes má ramena
Jako příliš velké sako
Co chrání před nastuzením

Přistáli jsme v jiném časovém pásmu
V době
Kdy se horizont stával hladinou oceánu
Nebo ozvěnou mraků

Bariéry mého světa povolily
Pod tvou křížovou palbou
Abychom se probudili do míru
Bílých peřin
Zatažených závěsů
A mělkých nádechů
Provázející rána po bitvách
Bez zohavených těl u klíčových míst
Dobytého území
Zabraných cest
Vedoucí neprostupnými lesy
A průsmyky v horách
U jezer
Kde ztratíš dech
Soudnost
Čas
I sebe

A rozpustíš se
V přítmí ledové vody