Oddych

.
Na lavičce v parku
válím se líně, pod hlavou mechové vlasy.
Zpožděný vlak přiváží novou várku,
lidí co uhnuli z trasy.

Do plic si vdechuji poslední potah
dýmu, smíšeným s prachem, toxicitu.
Před chvílí jsem se tu natáh',
z podrážek vyškrábl poslední pozdrav létu.

Paní, pročpak se díváte na mě tak smutně ?
Já si jen ležím a občas nedýchám.
Snad nejste má smrt co něco ve mně utne.
Vím, ač nejsem pes, že pelichám.

Co jsem to vlastně zapomněl,
že to válím a přemílám údy.
Nezdravil nějaké z těch vyvolených těl ?
Neměl se koho zeptat kudy ?

Já se neumím usmívat
a ani pláč nevymodlím.
Jakpak mě můžete divným nazývat,
když tam kde jsem, bydlím..
.
.