Neumírá?
Neumírá?
ta že nikdy neumírá,
ale co když není síla
věřit v něco, v cokoli.
Když je člověk plný radosti,
pak napadají ho hlouposti,
věří v kde co a v kdekoho,
jasně, co je mi do toho,
ať si věří v koho chce.
I když je pak jako ovce,
opakuje slova dávno napsaná,
a i duše víry neznalá,
pozná, že něco je tu špatně.
Když to čistý člověk vidí,
za druhé se tiše stydí
a bojí se, že věřit se nedá nikomu,
a v hlavě slyší znít pikolu...
Zklamání v lidech bolí tuze,
stejně, jak když vadne růže.
Když už není síla hledat východisko,
pomoc je ještě blíž než blízko...
Ta pravá neumírá
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Báseň je velmi dobrá a povedená, a já sám se v ní nacházím. Díky tomu, mám možnost se zamyslet a uvědomit si, že pro mne ve skutečnosti není důležité, abych já věřil lidem, nebo Bohu, ale aby Bůh a lidé, mohli věřit mně, děkuji za Tvou báseň a přeji nalezení skutečné víry.
16.09.2019 08:36:00 | Slav Milo
Ano církev víru značně zprofanovala (poničila její hodnotu) takže normální člověk se až stydí když vidí věřícího. Bohužel. Ježíš něco takového zřejmě předpokládal a varoval všechny pohlaváry, že pokud "pohorší jednoho z maličkých" (tj. svým chováním vyvolají v čistém člověku pochybnosti o dobrém Bohu) že to s nimi zle dopadne. Říkal doslova: radši se sami utopte než abyste pohoršili jednoho z těchto maličkých.
---
Básnička podaná neobratně a naivně, ale i taková vyjde hodnotná když si položíme vážnou životní otázku. I prostý člověk se stane filozofem.
16.09.2019 07:49:38 | Karel Koryntka