Podzimní

 tak mi uřízni hlavu a já si sednu mezi dýně

 přesně jak to chceš

 konečně ti budu dělat radost

 a stim malym plastovym náhrobkem v rukách

 mě třeba budeš chtít víc

 ve svých představách

dokážu mluvit o citech fobiích a   poruchách

 a v těch samých představách

se spolu tajně scházíme

beru tě na místa kam sem brala všechny ty před tebou

dělám jako že je to poprvé

jsem malá naivní holka

ty mi to věříš a doma spolu umejem nádobí

 

ve skutečnosti nemůžu nic říct

a ty jen vzdycháš

z těch vzdechů už by byl jeden celovečerní film

plný titulků o tom jak sem nemožná

chci aby bylo všechno tak jednoduchý jako je to v mojí hlavě

... bílá doleva pravá do černé a pravda mrtvá

 

válka o nezávislost úplně vyčerpala moje možnosti

jak se stát tou kterou nikdy nebudu

cestou na jižní sever

v trolejbusu č. 2

každý ráno v pět