GOLD
Něco bych chtěl jen kdybych věděl co, vznáším se tu v tom neprostoru jako vítr který
už nevíkam má fouknout. Strhnu ze sebe my tu danou podjatost odjištěných sil, už
nejsem pln těch různých nedotažeností odsouzených k vytrvalosti těch posledních
my daných prostořekých chvil. Význam různých slov není ještě zcela daná, písmenka
po různu spojena slovíčko vytváří je jakoby narozeno a k životu lidí dáno. Zač je ten
zatykač za mé působení zde, já sám zde tu vytvořen jako člen tohoto nedůtklivého
stáda.
Vypěnila limonáda krajnosti plnost mého bytí, jsme tu a není zbití. Tvrdohlavý v hlavě
mladý, pozornost mého zrcadla náhle upadla, schovává se bez nohou jde to velmi zle.
Zvrhla se tu tvrdá pře hádájí se plné plíce, slova jako kulky všude létají. Slovo nějaké
ti vyjde z úst, zasunouti zpět už nelze. Dej si půst nebo to vše už konečně nadneseně,
v té poslední hrané scéně naplno to spusť. Dům stojí svoji funkci neplní je vybydlený
nikdo už tam není, žádný smích ani pláč ani žádné sbližování oportunistických
orgánů zde se nekoná. Je to škoda mnoho nemá lidí kam svou hlavu složit a tady ten
celek z cihel naskládaných na sebe, ale bez tebe ni žádné scény lidské se tu nedějí
a to ani dnes a také v pondělí. Zazněl výstřel nebo výfuk všechno vystřel, ne
doopravdy letí kulka, nevidíš ji ale podle zvuku zvýš že svého úkrytu vyšla zcela
pyšná
Na procházku vyšla krátkou nebo dlouhou, jen tak bez okolků vyšla. A už provrtala
toho nebohého člověka. Ten na nic nečeká padá na zem a krvácí. Spadl na zem není
blázen je jen tak trochu mrtvý už nic neví a nic nového se už taky nedozví. Proč se
to všechno stalo koukám vlevo vpravo je tu mnoho různých lidí, jen tak civí na to
jeho poslední jím nenaplánované představení v hlavní roli on nebo ty. Takže on již
nikdy nebude, takhle si to tedy chtěl roztančený osude.
Neřekl jsem své poslední tiché slovo je tu tělo mé, zle se na mně podívá zatím nic
ještě neříká. Teskně mlčí nastražené uši v koutě halasně tu mlčí. Nic už nebude
čeká je ještě trochu živ probírá se. V kapse granát z posledních sil odjištěn, výbuch
obrovský, tlaková vlna je mně plna. A za pár chvil žádné tělo jen jakási hrouda
masa sotva identifikovatelná, to on umí fakt doopravdy bez pomluvy vše hned
lehce činí. Granát letěl vzduchem dopadl mezi krásná nablýskaná auta, ale to už je
minulost nebo jen tvá vlastní nekonečná nedotknutelnost.
Polož ji zpět na ta dřevěná ramínka, je to daná podmínka. Pes sežral kost, vypadala
jako lidská stehenní. Před chvíli si sní hrál a poté už ji žral nebo spíše okusoval
ty kusy masa za studena. Ne není král co by po dešti kulek vstal, kdo si tu sní sobě
do kapsy. Jeho součástí je teď v roce pět, tenhle květ zasazen tu v roce tři při té
velké při. Ulice plné lidi projíti se nedá, vítr se zvedá prach se na mne chrstnul.
Podívám se na svou ruku stále tam je prodloužená naděje, toho že se ale zhola
nic neděje. A já tu zbudu stále tu budu otevřenou hubu, jako důkaz toho že mne
stále jenom všechno štve. Existence má zde je zajištěna je však příliš bledá, neví
co má dělat na krajíčku pláč, nikdo neví kdo já jsem vždy jen povrchně odměřen.
Vhozen do oné škatulky tak tichý nesmělý, ale já bych chtěl toliko světu říci.
Jsem však v klinči se svou duší, která vždy na špatnou stranu se my stočí ale dále
už neproskočí. Souměrnost je prý krása, nebo něčí tvrdohlavá spása. Je tu trasa po
ní se dáš a někam doputuješ je to tam krásné ale na druhý pohled to vše zamítneš.
tricipísku mně se líbilo jak jsi reagoval na moje předch.dloubnutí, jako s nadhledem "jo vtipný..." jak jsi řekl, tak jsem si představil normálního chlapa s přímým uvažováním. Zde ale jsi předložil křeč, jako když se kulturista navléká do černého existenciálního saka.
Text je plný chyb a mohl by budit smích. Ve vystoupení básníka je klíčový moment, aby si získal čtenářovu důvěru v tom tématu, o kterém mluví. Zpravidla se to stane hned na začátku / a nebo vůbec. Takové to opodstatnění, důvod proč autor mluví. To musí být jasné, aby to čtenář přijal, vyčetl úmysl autora a v něm svou vlastní vážnost u autora. Tobě se to tu myslím vůbec nepovedlo a škrobený temný text žaluje bez důvodu, do prázdného sálu.
---
To doporučuju zohlednit, soustředit se na živého čtenáře, mluvit jako na člověka.
28.09.2019 12:23:30 | Karel Koryntka
Jo, máš pravdu bylo to křečovité nic moc ale s těmi chybami nic nenadělám z ČJ jsem měl za čtyři jako i z ruštiny. Jo, a když tak my říkej René žádný tricipísku.
28.09.2019 13:23:35 | triceps