Po tisíci a prvé

Vpletla jsem své srdce mezi tvé prsty

před lety pod Prudkými vodopády,

pak dlouho snažila se získat ho zpět

a spolu s ním i sebeúctu.

Dnes váhám, zda myslíš vážně

kradmé doteky utajené stínem noci,

když tvé druhé já spí v jiném městě...

a snažím se vplétat už jen své prsty mezi tvé husté vlasy,

zatímco tvá hlava odpočívá v mém klíně.

Nevěřím už hřejivému pohledu tvých očí,

přesto se stále chvěji,

když tvé prsty zlehka sevřou můj kotník a přejedou vzhůru...

Zastavit je stojí tolik sil jako snaha vyhnat tě konečně z hlavy...

ale ty se stále vracíš,

když už myslím, že se mi srdce po tisíci a prvé nerozbuší při šeptání 'mám tě rád',

které je jen slovy, jež rozdáváš jako jiní úsměvy.

Jsem stále naivní, ale ne hloupá...

ale i tak už zase nechci říct dost a vím, že to bude bolet...

a vykoupím se nocemi plnými sladkohořkých snů,

které vždy skončí stejně -

- po čase se mnou zase odejdeš k ní.