NEVÍM

NEVÍM NEPOVÍM

Vydaný jsi napospas řekl nějaký podivný hlas

Osudu plně svlečený takový roztrhaně nahý

V poloze těsně nad tím vším tady stojím 

Vše pozoruji kde lpí ten osten je tu prostřen

Je zde v té své rozblikané sluji nic netušíc

 

Všichni jsou hluší když se jim to zrovna hodí

Zodpovědnost kdovíkam někam líně shodí

Zač a nač a proč zas ptá se roztrpčený hlas

Jsem tu v tomhle malém rozrtpčeném projektu

Co tu vlastně je rozhádaná naděje ta se nesměje

 

Vše se někam poděje někdo něco plného rozleje

Zbude tu toho dost na postavení tolika spousty nocí

Z kostí vybělených zlostí a z ranních tvých nevolností

Stala se věc je to naděje do bronzu vždy jen se odleje

A čí ta má nebo tvá čípak asi je než se navždy zasměje

 

Ptám se snad už počtvrté a žádná kvalitně validní odpověď.

Nebuď oběť kvalitní ovce taková milá cože vlk tě požírá

Ticho po pěšině někam si jde s poeticky nevolnickým pohledem

Nevěra tichá jenom tak bliká zase se svlíká do neúplného ticha

V ruce něco má je to tajná všeho tvář do krvava upravena

 

Prostě jen takový tuctový krvavý ksicht otoč se je ho tu více

Tak už se stím smiř a dobře miř mušku letící decentně sniž

Už konečně prosím to ticho než velmi dobře naposledy vystřelý

Mrtev už je jako mrkev ne strouhat se nebude ceremoniál si odbude.