Z menzy
Z menzy
u okna
poblíž vchodu
Sedávala tam povětšinou sama
za zády
obrovité pouzdro s nástrojem
Studovala na JAMU
hru na violoncello
Drobná černovlasá dívka
s nádhernými prsty
Sedávala tam
Na židli složku s notami
Laciný plášť
přes ně pohozený
Zvláštní
že stále vidím ten obraz
léty tak vzdálený
opuštěný
jako ona
sama
Proud poledního světla
prosvítal jejími havraními vlasy
a vytvářel zvláštní auru
Jako duha
po jarním dešti
zářila stejně
jako tajemný úsměv na její tváři
...................i na jejích rtech
I po tolika letech ji stále vidím ve svých snech
............................podivné
Polední obědy v univerzitní menze
byly jejím obrazem
svůdně romantické
lehounké jako předjitřní sny
a po tolika letech
stále stejnými zůstávají
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Ráno moudřejší večera. U sklenice jamu, jsem si uvědomila, co jsem to za .... Co se vyřkne, vymazat se nedá, ale třeba jsem aspoň úsměv vyloudila. No, je vidět, že mě JAMU minula.
05.03.2007 10:27:00 | Lota
Ach, violoncello. Taky jsem bývala drobná, černovlasá. Škoda,jen Jamu tomu neodpovídá.
04.03.2007 20:47:00 | Lota
Vzpomínej,ale dívej se i kolem sebe.Třeba taky tak někdo sedí a Ty ho přehlížíš. Co ty na to?
03.03.2007 19:51:00 | s.e.n
Jsou chvíle v životě, na které se nezapomíná, které si nosíme v sobě...a žádný režisér by to nenatočil... protože to je jedinej film, kterej vidíš ty sám :-)
Krásná vzpomínka, Janíčku :-)
03.03.2007 11:11:00 | no
:o krásný.. a ty sny.. a vzpomínky,.. hezky si je schovej, nikdy nevíš,.. jestli nebudou chtít utýct...
a žádný stejný nenajdeš... možná nový..ale tyhlety to nebudou.. :)
03.03.2007 06:26:00 | Zamilovaná do nezamilované doby