hnus
hnus
a proto se se každý den toužím uškrtit když se oblékám
a šálu si omotávám kolem krku
proto utíkám a nemohu přestat
nemohu zastavit
své neklidné ruce
a pak je tu srdce
chci z něj vyždímat do poslední kapky
tebe
už nechci být břemenem
přítěží
budu mlčet
nebudu psát
a nechám si předělat rty na věčný úsměv
nehrozí že bych ještě někdy
byla přirozená
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Výborně Avoli, básnička je zvláštní, ale uvěřitelná. Tak to bývá když už se začne mluvit. Hned první věta je výborná, plná smutku a vnucené trucovité bezradnosti toho, který se v lásce hůře uplatňuje. To je zápletka jako Brno a hned vtahuje čtenáře do okolností zablokovaného stavu, kdy cit z nějakého důvodu nemůže přirozeně proudit a není moci to vyřešit. Jen trápení a lítost. Důsledek a pomsta jsou nasnadě: když jsou mé city nevítané, zamknu je tedy v sobě, a odepřu oběma.
Např. řádek "a pak je tu srdce" je dokonale v ději, obsažný, přestože nese nejriskantnější slovo "srdce" - a unesl ho. Básnička se mi líbí, mám radost a souhlasíš-li dáme ji k publikaci v sekci "milostné".
09.10.2019 09:14:23 | Karel Koryntka
To je na mě ,ale moc rychlé dohodneme se tak že ještě zkritizuješ několik mých básniček.
21.10.2019 15:50:17 | Avola
dohodneme se tak že ty uděláš tohle.. tak se člověk s dámami vždycky výtečně dohodne
Dal jsem ji do výběru, aby se na to nezapomnělo. Po novém roce se ozvu.
22.10.2019 06:18:41 | Karel Koryntka
Kéž by šlo srdce vyždímat! :)
Chodili bychom do srdečních prádelen,
za desetikorunu pár otáček,
a než se odstředí poslední kapky lásky,
bude k zapůjčení magazín o vztazích
a k pití příjemně hořký tonik.
08.10.2019 23:41:59 | Mooika
Troché ublíženosti a trucovitosti k dění, jakoby z básně vyčnívalo. Myslím že měnit svoji přirozenost (byť jen v básni)zůstane jen pózou a časem jen v člověku zhořkne. Nakonec. Trochu os. zkušenosti s obdobným mám.
08.10.2019 22:44:32 | šerý