pocitová

stonavý  podzime

jako  bys mi  vypad  z oka

když  bereš  za  kliku  míjení...

už  zase  mží

a  ty  si  klidně  necháš  napršet

do  zívající   tlamy   cavyky  bezpohlavního

 režného  rána

není  ovšem  pochyb  o  tom

že   na  niti  dušiček   utáhneš 

celé  zástupy  pimprlat  ze  zimostrázu

  ale  stejně   je  nakonec

    necháš  strašit

  jak  papírové  vystřihovánky  Hamleta

  na  cimbuří  první  hřbitovní  zdi...

*