Svět

Kráčejíc polem kde bývalo obilí.
Dnes však všude kolem panelové obydlí.

Kam my to spějem, když stromy nám vadají.
Soucítím se světem a s jeho agónií.

Jsme dnešní generace, pro kterou nebude kde žít.
Věty by od mladého kluka, takhle neměly znít.

Mám mít budoucnost jako ostatní před sebou.
Avšak kam spějeme, když se takhle věci zaběhnou.

Hořící lesy, roztávající ledy a úbytek vody.
Avšak králem je ten, kterého zlato zdobí.

Nikoho už nezajímá, jak člověk se cítí.
Zajímá je jen, zda vydělají určitou koupí.

Zamysleme se, prosím, každým sám nad sebou.
Jak naše činy naši společnost dopředu povedou.